Anime
Anime je označení animovaných filmů a seriálů, které jsou kresleny japonským stylem manga. Anime je zvykem dělit na TV ,seriály a filmy. Anime pochází z Japonska, kde je také zdaleka nejrozšířenější, a vyznačuje se charakteristickým stylem kresby postav a pozadí. Toto pravidlo však neplatí pouze pro Japonsko. V japonštině se výraz anime užívá pro všechny animované filmy a seriály z celého světa.
Anime pokrývá širokou škálu žánrů, od akčních seriálů přes detektivky až po psychologická dramata. Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů.
V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira.
Historie
Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku.
Animace se v Japonsku stala populární jako alternativní forma dějového vyprávění v porovnání s málo
rozvinutým japonským hraným filmem. Oproti například Americe, kde jsou hrané pořady a filmy štědře
dotované, v Japonsku je hraný filmový průmysl malý a tak trpí nízkými státními dotacemi, umístěním i
omezením počtu herců.
Film se také obtížně uchycuje na evropském nebo americkém trhu díky nedostatku
účinkujících západního vzezření. Zato různorodé použití animace umožňuje tvůrcům vytvářet postavy a
prostředí, která nevypadají japonsky a tak jsou západnímu světu blíže.
Manga
Je japonský styl malby či kresby, který vychází z kořenů původního japonského kresleného umění. Pojmenování manga se poprvé objevilo v pozdní polovině 18. století na základě publikací, jakou byla například obrázková knížka „Šidži no Jukikai“ autora Santó Kjódena, což ve volném překladu znamená podivné obrázky. Dnes už však mluvíme o tzv. manze moderní. Charakteristické pro tento způsob malby jsou sebejisté tahy, čisté linky, disproporčně zobrazené postavy, méně barevných přechodů na úkor šrafování, z detailů velké výrazně vykreslené oči, malý špičatý nos. Dnes se již nejčastěji využívá v kreslení komiksů a typických japonských televizních seriálů a filmů.
Manga je v Japonsku velmi oblíbená a čtou ji nejenom děti, ale i dospělí a údajně pokrývá 40 % všech tištěných publikací v Japonsku. Manga se v Japonsku vydává nejdříve v časopisech (po jednotlivých kapitolách), ve kterých se nachází více sérií od různých autorů (autor mangy se nazývá mangaka).
Manga je, na rozdíl od amerických komiksů, tištěna jedinou barvou (s občasnou výjimkou prvních stran knihy) a také se vyznačuje opačným směrem čtení, tedy zprava doleva.
Ve světě se výrazem manga označují především komiksy vydané v Japonsku. Komiksy s podobným výtvarným pojetím ale vznikají i v jiných zemích. Například v Jižní a Severní Koreji (těmto komiksům se pak říká manhwa), Číně (především v Hongkongu a na Tchaj-wanu, kde se jim říká manhua) a v USA (zde vydané tituly se nazývají Amerimanga). Také v Česku začínají vznikat první díla, která napodobují tento styl. V roce 2009 vyšel první český sborník mangy, Vějíř, který o rok později následoval jeho další díl.
